3.ročník geodetického pochodu – zpráva z Hůrky

Na tenhle pochod se bude vzpomínat hodně dlouho, jsem si tím jistý.

Je sobota 10. června 2017. Budím se chvíli po šesté hodině ranní a z postele vidím čistě blankytnou oblohu. Spokojeně zavírám oči, mám ještě 1/2 hodiny čas. Na budíku je už 6.30 hod. a zřejmě jsem si špatně promnul oči, teď otevírám oči zeširoka a zjišťuji, že to není vlčí mlha, ale skutečnost. Obloha je zatažena, blankyt je schovaný za tmavě modrou vrstvou mraků. Nic se nedá dělat, nasnídat a jede se do Moravice. Kolem osmé hodiny začíná pršet. Zlověstně.

Na start se i přes nepříznivé počasí dostavilo kolem čtyřiceti poutníků. Všichni navzájem se povzbuzujeme, tohle pršení přece musí každou chvíli přestat. V 9.15 hod. je odstartováno a všichni, vybaveni pláštěnkami, popřípadě deštníky, vyráží na trasy 8 km, 10 km a 14 km. Kolem desáté hodiny nastává, v souladu s Murphyho zákony, další fáze – prší intenzivněji a obloha ještě více ztmavla. Prostřednictvím informací z první kontroly dochází ke spontánnímu rozhodnutí a všichni poutníci mění zvolenou trasu na jedinou variantu v délce 8 km. Některé dětské účastníky převážíme auty do cíle na Hůrku. Většina dospělých ovšem trpělivě šlape do cíle. Kolem 11.00 hod. se v cíli objevují první hrdinové. Ke slovu přichází medicína v podobě fernetu a rumu. Po chvíli se chmurná nálada postupně začíná rozplývat. Mirek B. zapaluje oheň a jakoby tento akt je signálem pro postupné ustávání deště. A jelikož děti regenerují podstatně rychleji než dospělí, za chvíli jsou obestoupeni kolem ohně, začínají se hlasitě smát a i dospělým se dělá lepší nálada. Přichází na řadu guláš a opékání špekáčků a chmury jsou pryč. Saša začíná organizovat program pro děti a najednou se začíná na obloze objevovat kousek slunce. Všichni se začínají bavit a atmosféra připomíná dřívější ročníky. Letošní vlaječky, které před ukončením akce obdrželi poutníci za skvělý výkon, budou mít jistě čestné místo v archivu každého jednotlivce.

Všem, kteří se účastnili letošního pochodu patří velké uznání za vytrvalost, houževnatost a odvahu. Ukázalo se , že geodeti nejsou žádné fajnovky, ale naopak, že se dokážou porvat s nepříznivými podmínkami. A tak letos geodeti slavně zvítězili nad přírodními živly.

Děkuji všem za účast, byli jste zlatí. Příští ročník se uskuteční ve stejných trasách jako letos, abyste si opravdu mohli vychutnat krásnou krajinu, kterou jsme si při značení trasy vychutnali v pátek před pochodem s Mirkem T. jenom my dva samotní. A pro případ nepříznivého počasí něco do roka vymyslíme. Howgh.